\end{table}

Mohli bychom pokračovat pro další jednotky produkce, ale vidíme, že růst celkového příjmu je doprovázen rovností mezního a průměrného příjmu, které se rovnají ceně. Rovnost je důležitou vlastností dokonale konkurenčního trhu.

Kdy dosáhne firma rovnováhy v uvedených podmínkách? I když máme k dispozici obě stránky poměřování, tj. náklady a příjmy, musíme otázku znovu upřesnit podle toho, o jaké časové období se jedná.

Z hlediska krátkého období může firma měnit pouze variabilní vstupy. Snahou firmy je dosáhnout a maximalizovat zisk, ale přitom platí, že každá další jednotka produkce má vyšší mezní náklad. Na druhé straně mezní příjem z každé další jednotky zůstává stejný. Dokud platí, že je větší než , může firma zvyšováním rozsahu produkce vylepšovat vztah mezi celkovým příjmem a celkovými náklady. Neboť platí, že každá další realizovaná jednotka přináší přebytek příjmu nad náklady spojenými s její výrobou.

Bod je bodem rovnováhy firmy. Při rozsahu produkce dosahuje firma rovnost . Rozsah produkce vyšší než je je obecně ze ziskového hlediska nepřijatelný, neboť každá z těchto jednotek má vyšší náklady, než je příjem z její realizace. Každý další výrobek je ztrátový a tím se snižuje zisk předchozí produkce, případně se zvyšuje ztráta.

Firma je na trhu jedním z mnoha producentů identické produkce.

Pokud budeme řešit otázku rovnováhy firmy z hlediska dlouhého období, je její rovnováha závislá na rovnováze odvětví jako celku. Tzn., že firmy v odvětví jsou schopny uspokojit požadavky poptávky a nastala rovnováha tržní nabídky a tržní poptávky.

Dojde-li ke změně tržní ceny, změní se a nový rovnovážný bod bude spojen se změněným rozsahem produkce firmy. Cena je závislá na vztahu nabídky výrobců odvětví a poptávky po jejich produkci. Pokud se změní poptávka (při nezměněné nabídce), mění se i tržní cena. Firma je z rovnováhy vychýlena a změnou rozsahu produkce vyhledává novou rovnovážnou situaci.

Změna tržní ceny může být při dané poptávce vyvolána změnami na straně nabídky. Z definice dokonalé konkurence plyne, že změna nabídky předpokládá vstup nových firem do odvětví, nebo naopak odchod firem z odvětví (při poklesu nabídky). Tedy změna rozsahu výroby způsobená vstupem dodatečných výrobců, nebo naopak ukončením výroby některých z dosavadních producentů v odvětví.

Jaký důvod může přilákat nové výrobce do odvětví, či naopak, odradit již zavedené výrobce. Je to vztah průměrných nákladů a průměrných příjmů. Postavení všech výrobců je shodné v tom, že jsou závislí na vývoji tržní situace. I když produkují identické statky a jejich produkt nezavdává příčinu k tomu, aby spotřebitel preferoval jednoho výrobce před druhým, neznamená to, že jejich náklady jsou stejné. Jestliže v těchto podmínkách platí, že:

potom nejméně schopní výrobci (s vyššími náklady) výrobu opustí, neboť nerealizují potřebný zisk, resp. jsou ztrátoví. Při pozorném posouzení následujícího obrázku zjistíme, že bod rovnováhy, který jsme si zavedli, vyjadřuje skutečnost, kdy .

Jestliže však v odvětví nastane situace (např. došlo k cenovému vzestupu v důsledku růstu poptávky), že

potom odvětví přitahuje pozornost dalších výrobců, neboť ceny obsahují přebytek v podobě rozdílu , který je mimořádným ziskem. Jen tehdy, jsou-li a vyrovnány, jsou vytvořeny předpoklady rovnováhy odvětví z hlediska dlouhodobého – neexistuje motivace ke vstupu dodatečných výrobců ani motivace ukončení činnosti výrobců působících v odvětví.\addtocounterequation1

To znamená, že podmínkou rovnováhy firmy v rámci odvětví (tedy z dlouhodobého hlediska) je rovnost:

Při splnění uvedených podmínek realizuje firma příjem, který zahrnuje následující složky:

Na dokonale konkurenčním trhu bude firma volit takový rozsah výstupu, při kterém dojde k vyrovnání mezních nákladů a mezního příjmu (ceny), tento bod označujeme jako bod vyrovnání. Tato skutečnost signalizuje těsný vztah mezi křivkou mezních nákladů a nabídkovou křivkou firmy, který můžeme vyjádřit tak, že: pro dokonale konkurenční firmu je rostoucí křivka mezních nákladů ilustrací nabídkové křivky firmy.

K ilustraci uvedené souvislosti využijeme \Refobrázekobr7.3, na kterém body , , představují body rovnováhy firmy při úrovních poptávky , , .

Přizpůsobování firmy měnící se situaci na trhu má své hranice. Celkové náklady firmy se skládají s variabilní a fixní složky. Přitom víme, že fixní náklady firma platí bez ohledu na rozsah výroby. Variabilní složka nákladů představuje v rozhodovacím procesu firmy významnou hranici. Pokud by při poklesu ceny na trhu musela firma omezovat rozsah produkce a celkový příjem by poklesl pod úroveň variabilních nákladů, pak bude firma minimalizovat svoje ztráty ukončením činnosti (ztrácí pouze fixní složku).

Cenou, při které se příjmy rovnají variabilním nákladům, je určen bod ukončení činnosti.

Při cenách vyšších než průměrné variabilní náklady bude firma vyrábět rozsah produkce odpovídající příslušné úrovní mezních nákladů. Naopak, bude-li cena nižší, firma nebude vyrábět.

Bod je bodem ukončení činnosti, pod úroveň ceny označenou firma nemůže jít, není ochotna vyrábět a nabízet, neboť by neměla uhrazeny variabilní náklady. To znamená, že nabídku firmy představuje rostoucí část křivky , která začíná v bodě ukončení činnosti .

Zisk nebo ztráta firmy na dokonale konkurenčním trhu může být pouze krátkodobým jevem. Zisk může být vyvolán:

Ztráta může být vyvolána poklesem tržní ceny, tím nastane situace, kdy . Výrobce bude krátkodobě minimalizovat ztrátu, pokud tržní cena .

Z dlouhodobého hlediska musí mít výrobce uhrazeny náklady. Musí platit .

Dříve než vyslovíme závěry vyplývající z chování firmy pro dokonale konkurenční trh, musíme doplnit naše poznatky o cenách.

Cena je nejkoncentrovanější podobou tržního prostředí. Vyjevuje vztahy mezi nabídkou a poptávkou a tvoří východisko a základ hodnocení, které provádí tržní subjekty strany poptávky i nabídky. Vzhledem k tomu, že jsme se již seznámili se základními souvislostmi ovlivňujícími hodnocení, můžeme cenu chápat jako propojení současnosti s minulostí, ale také s budoucností. Uvědomění si této souvislosti nám umožní lépe chápat fungování trhů a procesů, které na nich probíhají.

Minulost je faktorem formujícím poptávku i nabídku. V poptávce se zobrazují minulé zkušenosti uspokojování potřeb (např. neochota vzdát se určité značky, i když konkurující výrobky jsou srovnatelné a mnohdy jsou schopny lépe uspokojovat potřebu). Utváření potřeb a jejich hierarchie je také dlouhodobý proces. Nabídka je výsledkem minulé alokace zdrojů.

Cena samozřejmě vyjevuje především situaci, která právě nastala na reálném trhu. Ale reálná tržní situace se utváří pod vlivem očekávání, tedy budoucího vývoje. Očekávání se projevují i v současné ceně, protože očekávání ovlivňují současné chování tržního subjektu.

Cena je uzlovým bodem tržního systému a jeho mechanismu, neboť je v zásadě jedinou informací, kterou tržní prostředí poskytuje. Podle jejího vývoje ovlivňujícího poměřování užitku s obětí, se subjekty rozhodují. Je tedy dostatek důvodů, proč je třeba ceně a jejímu postavení v tržním systému rozumět. Základem je pochopení funkcí, které cena plní.

Základní funkcí ceny je funkce informační. Informaci podává kupujícím i prodávajícím. Cena se tak stává zprostředkovatelem přenosu informací o potřebách, zálibách, zvyklostech spotřebitelů, o výrobních možnostech, disponibilních zdrojích aj.

Šíření informací prostřednictvím cenového systému je v mnoha směrech efektivní. Především informace šířené cenou jsou důležité pro tržní subjekty. Cena se nepropůjčuje bezvýznamným informacím, nevzniká nebezpečí zahlcení informacemi. Cenovou informaci přebírá pouze ten, kdo ji potřebuje. Systém přenosu cenové informace prochází také zdokonalováním, především využíváním současných komunikačních systémů. Např. pravidelné publikování cen dlouhodobých zakázek a termínovaných burzovních obchodů dává v kombinaci s aktuální tržní cenou podklad pro rozhodnutí o alokaci zdrojů.

Na druhé straně je na nedokonale konkurenčních trzích oslabována intenzita cenové informace, a to vlivem faktorů působících proti utváření cen na základě výkyvů nabídky a poptávky (státní regulace cen, monopolní snahy o cenovou stabilizaci, limity a kvóty výroby atd.).

K významu cenové informace je nutno poznamenat i to, že má smysl pouze v podmínkách, kdy jsou lidé motivováni k jednání na základě přijatých informací, jsou-li motivováni k jejímu promítnutí do své činnosti (vlastnická suverenita).

Z hlediska mechanismu trhu jako nástroje koordinace hospodářského systému je mimořádně závažná alokační (regulační) funkce ceny. Je úzce spjata s cenovými pohyby, prostřednictvím nichž se prosazuje. Tyto pohyby vypovídají o měnících se proporcích mezi nabídkou a poptávkou, odrážejí změny preferencí. Obecně platí, že cenový vzestup je odrazem převahy poptávky a vyjadřuje větší ochotu trhu zaplatit. Převahu nabídky signalizuje cenový pokles. Cenové změny si vynucují nová hodnocení, na jejichž základě jsou tržní subjekty z trhu vylučovány, nebo naopak jsou na trh lákány. Které vlivy bere v úvahu poptávka a co ovlivňuje rozhodnutí nabídky, již víme. Výsledkem přehodnocování je přemísťování zdrojů z výrob, kde klesající cena vyjadřuje neochotu společnosti nakupovat výrobky v nabízeném množství za původní cenu. Zdroje jsou využity ve prospěch výrob, jejichž ziskovost vzrůstá, což je výrazem společenského zájmu o tyto výrobky, společenské preference vyjádřené ochotou platit vyšší cenu.

Alokační dopady cen prosazují realizaci takových činností, které jsou společností preferovány prostřednictvím tržních nástrojů.

Cena má stimulační účinek, plní stimulační funkci. Tato funkce se prosazuje směrem k výrobcům a jejich výrobkům. Nejedná se o dopad na rozšiřování výroby, ale o důsledek skutečnosti, že tatáž cena není stejně výhodná pro všechny výrobce. Ilustrujme si stimulaci na zjednodušeném příkladu odvozeném ze základního vymezení zisku. Příjem je tržba za realizované zboží. Cenu, za kterou by výrobce chtěl realizovat, můžeme vyjádřit jako součet nákladů () a zisku (), tedy:

Jestliže se na trhu utváří jediná cena, ale náklady výrobců jsou rozdílné, pak tatáž cena není stejně výhodná pro každého výrobce. V podmínkách dokonalé konkurence, kdy výrobce nemá možnost ovlivnit cenu, může výrobce učinit tutéž cenu pro sebe výhodnější tím, že sníží náklady. Cesta k jejich snížení vede přes efektivnější využívání zdrojů, kterými disponuje.

Je-li výrobce na trhu závislý, musí usilovat o maximalizaci zisku jako prostředku posílení vratké tržní pozice. Nástroje, které může využít k dosažení cíle jsou zdokonalování techniky, technologie a organizace výroby. Jsou to způsoby dosahování vyšší efektivnosti používání výrobních faktorů. Stimulační funkce je projevem vnitřního stimulu tržního systému k prosazování technického pokroku ve výrobě. Se stimulačním účinkem vyvolávaným cenou souvisí i její diferenciační dopad na výrobce, kteří nejsou schopni dosahovat srovnatelné úrovně nákladů. Jejich vyšší náklady je zbavují prostředků na rozvoj, případně obnovu, a jejich postavení se v konkurenci s ostatními výrobci zhoršuje. Konkurenční prostředí eliminuje (vylučuje) výrobce neschopné dosahovat potřebné efektivity využívání zdrojů.

Směrem ke spotřebitelům plní cena funkci omezovací. Tržní produkci získávají ti, kteří jsou schopni a ochotni tržní cenu uhradit. Tržní cena vyrovnávající nabídku a poptávku vždy znamená, že spotřebovávat mohou jen někteří, ostatní jsou vyloučeni. Ekonomicky významná je i funkce distribuční. Cena je nástrojem distribuce důchodů při směnných transakcích.

Pojednáváme-li o funkcích ceny, musíme si všimnout ještě jedné závažné okolnosti. Vznik ceny na trhu je ovlivňován konkrétními tržními podmínkami, tržní situací a jí odpovídající formou konkurence. Mají měnící se podmínky vliv na prosazování jednotlivých funkcí ceny nebo cena plní uvedené funkce srovnatelně v libovolných tržních podmínkách?

Charakter konkurenčních vztahů závisí především na četnosti a postavení subjektů strany nabídky. Jestliže firma nemá možnost ovlivnit tržní situaci, je cena vůči ní objektivní (lhostejno jak se utvářela), a pokud umožňuje výrobci setrvat ve výrobě, stimuluje ho ke snižování nákladů, ke zdokonalování. Reálné trhy 20. století nejsou prostředím soutěže výrobců srovnatelných a nevýznamných. Takových je sice většina, ale určující postavení na trhu a tím i při ovlivňování tržní situace a v konečném důsledku ceny, má několik málo firem v rámci jednotlivých odvětví. Jak uvidíme v dalších kapitolách, jsou schopny působit na tržní mechanismus. Vytvářejí bariéry jeho působení, což má vliv na ceny a intenzitu prosazování jejich funkcí. Jestliže vedoucí firmy jsou schopny vytvářet bariéry vstupu do odvětví, musí se to (úměrně síle bariér) projevit na alokační funkci cen.

Jsou-li schopny vyvíjet nátlak na cenovou stabilizaci, znamená to, že částečně utlumují informační i stimulační funkci ceny. Zde obecně platí: čím se reálný trh více vzdaluje od dokonale konkurenčního prostředí (čím je hlubší nedokonalost konkurence), tím více se snižuje účinnost jednotlivých funkcí cen, ve srovnání s ideální podobou jejich prosazování na trzích dokonalé konkurence.

Podívejme se, proč ekonomie vnímá dokonale konkurenční trh jako kritérium klasifikace tržních situací a poměrů a v určitém smyslu jako podmínky ideální. V odpovědi nám může pomoci \Refobrázekobr7.6, na kterém jsou dva grafy. První ilustruje rovnováhu firmy a druhý rovnováhu trhu. Platnost grafu rovnováhy firmy musí být v podmínkách dokonale konkurenčního trhu všeobecná, tudíž platí pro každou firmu.

Oba grafy spolu souvisí. Jestliže se na trhu utvoří cena , pak musí platit, že je výslednicí střetu nabídky () a poptávky (). Při této ceně jsou dokonale konkurenční firmě uhrazeny náklady. Situaci ilustrují rovnovážné body .

Jestliže na trhu došlo k růstu poptávky (z  na ), projeví se převaha tržní poptávky změnou rovnováhy trhu () a ceny, vzestupem ceny (). Na cenový vzestup reaguje firma a ustaluje rovnováhu v průsečíku nového mezního příjmu (odpovídá ) a původních mezních nákladů. Rovnováha firmy se utvoří v bodě . To ale znamená, že firmy prodávají za ceny, které jsou vyšší než průměrné náklady (), odvětví realizuje zisk. Do odvětví vstupují dodateční výrobci.

Vstup nových výrobců vyvolá posun tržní nabídky na úroveň a nová rovnováha trhu se utváří v bodě (průsečík a ). Cena poklesla na původní úroveň a optimum firmy se navrací do výchozího rovnovážného bodu (). Firma omezila rozsah nabízeného množství na původní úroveň.

Obdobná situace pro firmu však může nastat i tehdy, když firma zavede zdokonalení (sníží náklady). Firma ve srovnání s ostatními výrobci odvětví realizuje zisk. Zdokonalení je však dostupné i ostatním výrobcům a ti budou zdokonalení realizovat (u výrobců odvětví dojde ke snížení , se posunou u všech doprava, tedy vzroste tržní nabídka a dojde k poklesu tržní ceny. Klesající tržní cena bude nutit výrobce ke snižování výstupu). Obnovena bude rovnováha splňující podmínku .

Na základě rozboru mechanismu fungování dokonale konkurenčního trhu můžeme konstatovat, že tento trh je efektivní. Viděli jsme, že:

Jestliže na trhu vznikla situace, kdy pro firmu bylo výhodné vyrábět větší množství produkce než odpovídá minimu průměrných nákladů (v našem případě rovnováha firmy ), vynutil si tržní mechanismus následný pokles ceny a obnovení rovnováhy doprovázené minimalizací nákladů na jednotku produkce (). O trhu a ekonomice splňující tento požadavek můžeme říct, že je efektivní, nebo dosahuje výrobní a alokační efektivnosti, tzn., že je organizována způsobem, při kterém výrobci vyrábí nejefektivněji (minimalizují průměrné náklady na výrobu) a současně poskytuje spotřebitelům nejvyšší možnou kombinaci komodit při daných zdrojích a technologii.

Ekonomika dosahuje alokační efektivnosti tehdy, jestliže jsou zdroje a výstupy ekonomiky použity způsobem, že neexistuje realokace zdrojů, po které by některý subjekt dosahoval vyššího užitku, aniž by se snížil užitek jiného subjektu.

V podmínkách alokační efektivnosti se tedy může zvýšit užitek jedné osoby jedině za cenu snížení užitku někoho jiného. Pro tuto situaci je v ekonomii používáno také označení Paretova efektivnost nebo Paretovo optimum.

Ještě na jednu souvislost fungování dokonale konkurenčních trhů je třeba upozornit. Jsou to pohyby cen spojené s prodlužováním časového období.

V předchozím textu jsme upozornili na nutnost důsledného odlišování délky období a seznámili jsme se s důsledkem pro tvar nabídkové křivky. Všimněme si, co z toho vyplývá pro ceny a rovnováhu.

Vyjdeme-li z daného rozměru nabídky (), pak změna ceny na trhu je projevem změny poptávky. Jestliže se koupěschopná poptávka snižuje (posun křivky doleva), dojde k cenovému poklesu, na který bude nabídka reagovat omezením nabízeného množství, nižším využíváním výrobních kapacit.

Jestliže dojde ke zvýšení koupěschopné poptávky, bude následovat cenový vzestup, jehož rozměr je závislý na délce období, ve kterém pohyby sledujeme.

V případě velmi krátkého období je nabídková křivka nepružná, což je ilustrováno křivkou . (Viz \Refobrázekobr7.7.)

Jestliže se zvýší poptávka z úrovně na úroveň , bude tím vyvolán cenový vzestup z  na . Novým bodem rovnováhy se stane bod oproti výchozímu bodu rovnováhy . Množství produkce odpovídající novému rovnovážnému bodu je stejná ().

V krátkém období mohou výrobci reagovat na poptávkový impuls v rámci existujících výrobních kapitálových statků. Tomu odpovídá částečně pružná . Výsledkem je částečné zvýšení objemu produkce (na objem ).

Cenový vzestup je oproti výchozí ceně zřetelný, ale zároveň je nižší, než byl ve velmi krátkém období. Projevuje se tržní dopad zvýšeného objemu nabídky.

Schopnost reakce nabídky je zde závislá na míře nevyužívání výrobních kapacit a ta je rozdílná mezi odvětvími i mezi firmami v rámci odvětví.

S přechodem do dlouhého období umožňují investice rozšířit kapitálové statky. Nabídková křivka je ještě pružnější, čemuž odpovídá nový bod rovnováhy (), který se utváří při nabízeném množství a odpovídající ceně .

Jestliže srovnáme vývoj cen, množství a rovnováhy vyvolaný původním vzestupem poptávky, vidíme, že prodlužující se časové období je faktorem, který umožňuje nabídce, aby se přizpůsobila cenovým vzestupům rozšiřováním produkce. Tím současně působí proti prvotnímu cenovému vzestupu a stlačuje cenu dolů.

Vzestup poptávky způsobil cenový vzestup, ale dlouhodobě se prosazovala tendence k poklesu vzedmuté ceny. Intenzita síly stlačující cenu je závislá na schopnosti nabídky rozšiřovat nabízené množství.

Kapitola vysvětluje klíčové místo porovnání a pro rozhodování firmy o rozsahu produkce. Tímto porovnáním je rovněž odvozena nabídková křivka firmy. Pro chování výrobce je důležité rovněž to, jak intenzivně se prosazují jednotlivé funkce tržních cen. Dokonale konkurenční trh je popsán jako prostředí, ve kterém sice krátkodobě nemusí být pro firmy nejvýhodnější vyrábět s minimálními náklady na jednotku produkce, ale mechanismus trhu si tuto podmínku vynucuje díky vstupu či odchodu výrobců, který ovlivní tržní nabídku a v důsledku toho i tržní cenu. Pojmy výrobní a alokační efektivnost jsou použity k vymezení obsahu tzv. afektivnosti trhu.

Pomocí učební pomůcky: Fuchs, Tuleja: Základy ekonomie. Průvodce a cvičebnice k učebnici si ověřte zvládnutí: