Kapitola obrací pozornost čtenáře na ten segment tržního systému, ve kterém se rozhoduje o základním hospodářském problému, tzn. o otázce alokace omezených zdrojů a jejich efektivním využívání. Tím je vymezen význam tématu, kde na jedné straně je nutno vnímat trh výrobních faktorů jako odvozený, ale z hlediska efektivnosti užívání zdrojů se právě na trhu výrobních faktorů předurčuje rámec řešení. Cílem je postihnout specifika trhu výrobních faktorů, ale rovněž zvládnutí fungování tržního mechanismu na tomto trhu. Proto je pozornost věnována otázce motivace chování subjektů vstupujících na trh výrobních faktorů na nabídkové či poptávkové straně. Z hlediska interpretace základních souvislostí fungování trhu jde o zvládnutí teorie mezní produktivity.

Při studiu kapitoly je nutno vycházet z obsahu vstupních kapitol a poznání, že trhy výrobních faktorů sehrávají klíčovou roli v tržním systému. Jsou to trhy, na kterých se uskutečňuje realokace omezených zdrojů, a tím je dáno jejich místo ve fungování hospodářského mechanismu. To, co se na trzích výrobních faktorů odehrává, je odvozeno od vztahu mezi nabídkou a poptávkou na trzích výrobků a služeb, v tomto smyslu se jedná o trhy odvozené. Jsou to však trhy, na kterých působí tržní mechanismus obdobně jako na trzích finální produkce, i když vývoj na trzích výrobních faktorů je provázen řadou specifik.

Ceny výrobních faktorů se utváří na trzích výrobních faktorů, prostředí, v němž dochází k alokaci zdrojů do jednotlivých výrob. Řešení, které trh výrobních faktorů poskytne, předznamenává úroveň budoucího souladu mezi představami a požadavky poptávky a reálnou nabídkou.

Způsob alokace zakládá předpoklady efektivní či neefektivní výroby. Fungování trhu výrobních faktorů je závislá na tom, jak jsou tržní subjekty schopny přetransformovat signály trhu výrobků a služeb do požadavků na trhu výrobních faktorů. Jakékoliv zábrany stojící v cestě tržní cenové informaci vytvářejí reálné deformační tlaky na trhu výrobních faktorů.

I na trhu výrobních faktorů je cena výslednicí střetu nabídky s poptávkou, ochoty výrobní faktory prodat či pronajmout a na druhé straně ochoty za ně zaplatit. Co motivuje nabídku a poptávku a v čem jsou specifika trhu výrobních faktorů jsou otázky, na které nyní odpovíme.

Trh výrobních faktorů má zvláštnosti. Jsou dány především:

Výnosy jsou závislé na výkonnosti výrobních faktorů, a protože mezní produkt jednotlivých výrobních faktorů klesá, klesá i příjem z mezního produktu. Příjem z mezního produktu je dodatečný příjem, který firma získává zapojením dodatečné jednotky výrobního faktoru do výroby, přičemž ostatní vstupy zůstávají neměnné. Je to dodatečný příjem (změna celkového příjmu) dosažený realizací dodatečné produkce.

Tím se nám nabízí odpověď na otázku, čím je motivována poptávka po výrobních faktorech, neboť snadno je odvoditelná souvislost pro vývoj mezních nákladů na výrobní faktor (). Mezní náklady na výrobní faktor jsou dodatečné náklady, které firmě vznikají při nakoupení dodatečné jednotky daného výrobního faktoru.

Pro odvození utváření ceny na trzích výrobních faktorů je významné identifikovat tendence vývoje obou sledovaných veličin. Platí:

Vidíme, že vývojové tendence veličin, které stojí v pozadí rozhodnutí o jejich nakoupení jsou rozdílné a odpověď na otázku optimálního množství výrobního faktoru je dána splněním podmínky:

kde: – cena výrobního faktoru.

Jak již bylo uvedeno, v případě dokonale konkurenčního trhu by byly mezní náklady výrobního faktoru konstantní. Pokud rostoucí poptávka po výrobním faktoru jeho cenu zvyšuje, roste náklad na dodatečnou jednotku výrobního faktoru (). Jestliže mezní náklady výrobního faktoru jsou menší než příjem z mezního produktu, bude podnikatel nakupovat další jednotky výrobního faktoru a rozšiřovat výrobu.

Naopak, nastane-li situace, že , je pro podnikatele nepřijatelné poptávat další výrobní faktor. Pokud by platila opačná nerovnost a příjem z mezního produktu byl pod úrovní mezních nákladů výrobního faktoru, pak firma využívání výrobního faktoru omezí, tím se sníží rozsah výroby a vzroste tržba z mezního produktu (až na úroveň mezních nákladů výrobního faktoru). Stav rovnováhy vyjadřuje rovnost mezi oběma mezními veličinami.

Významným momentem ovlivňujícím situaci na trhu výrobních faktorů je možnost vzájemné substituce výrobních faktorů. Optimální kombinací jejich užití je taková, která zabezpečuje, že příjmy z mezních produktů jednotlivých výrobních faktorů se sobě rovnají. I v tomto případě máme pochopitelně na mysli firmy, které usilují o maximalizaci zisku. Ten maximalizují tehdy, když příjem z mezního produktu připadající na vynaloženou peněžní jednotku kteréhokoliv vstupu je stejný. Tedy:

Dojde-li ke změně ceny některého z výrobních faktorů, zatímco ceny ostatních se nezmění, vytváří se možnost substituce nákladnějšího výrobního faktoru levnějším faktorem.

Substituce respektuje dvě souvislosti:

Očekávaný rozdíl mezi výnosem plynoucím z výrobního faktoru a náklady na jeho pořízení je motivujícím faktorem na straně poptávky. Není to pochopitelně jediný motivující faktor. I na trzích výrobních faktorů můžeme úspěšně využít ostatních možných vlivů, se kterými jsme se již seznámili (např. očekávání cenových pohybů, ale také např. motivy spekulační aj.).

Na nabídkové straně trhů výrobních faktorů musíme odlišovat, zda transakce je skutečným prodejem (změnou vlastníka), nebo se jedná o pronájem výrobního faktoru. V prvním případě se jedná o skutečně tržní cenu, ve druhém případě je placeno nájemné. Motivem nabídky je snaha získat důchod. Ceny výrobních faktorů, které se utvářejí jako výslednice vztahu mezi nabídkou výrobních faktorů a poptávkou po nich, představují důchody vlastníkům.

Základní teoretickou konstrukcí využívanou k vysvětlení cen výrobních faktorů je teorie mezní produktivity, která plní funkci teorie rozdělování. Její základy formuloval J. B. Clark na počátku 20. století. Její obsah můžeme ilustrovat pomocí výrobního faktoru práce a jeho ceny, tj. mzdy.

Víme, že mezní produkt práce je klesající a Clark předpokládal jeho pokles u každého dalšího pracovníka. Ten kdo práci poptává není samozřejmě ochoten za ni platit více, než kolik mu přinese.

Podle teorie mezní produktivity je výše mzdy závislá na mezní produktivitě výrobního faktoru, tedy v našem případě na produktivitě poslední (-té) jednotky práce.

Vyjdeme z definovaného pojetí zákona klesajících výnosů a formulované vlastnosti vývoje příjmu z mezního produktu (v tomto případě práce). Předpokládejme, že práce bude najímána za podmínek, kdy každá další jednotka bude najata za tutéž cenu (vyjádřenou mzdovou sazbou). Budeme-li respektovat předchozí poznatky, je přebytek příjmu z mezního produktu práce nad mezním nákladem práce podmínkou jejího najímání.

Pokud se odvoláme na poznatky o firmě v tom, kdy ještě vykazuje zájem vyrábět, víme, že klíčovou veličinou vyjadřující skutečnou pozici firmy udávají veličiny průměrné.

Ze vztahu mezních a průměrných veličin vyplývá, že příjem z průměrného produktu výrobního faktoru () je nejdříve rostoucí a poté klesající. Na dokonale konkurenčním trhu pak musí platit rovnost mezi mezním a průměrným nákladem výrobního faktoru, tedy:

Z \Refobrázkuobr10.2 je možno odvodit významný poznatek o poptávce po práci (při zobecnění, poptávce po výrobním faktoru).

Na základě vztahu mezi a je možno definovat poptávku po práci jako klesající část od bodu, jehož souřadnice tvoří a (průsečík a ). Pro všechny nižší mzdové sazby bude platit, že bod vyrovnání a uzavírá oblast přebytku dodatečného příjmu nad dodatečným nákladem výrobního faktoru. Pokud bude mzdová sazba vyšší než , pak až do výše maxima sice najdeme průsečíky, ale nejsou splněny podmínky ochoty nakupovat práci, neboť platí, že příjem z průměrného produktu práce je menší než průměrný náklad na jednotku práce (mzdová sazba). Tudíž se nevyplácí práci najímat a tato část křivky není zobrazením poptávky po práci.

Odvození vycházelo z předpokladu, že množství výrobního faktoru kapitál je dáno, tedy jedná se o odvození individuální poptávky po práci v krátkém období.

Půda a práce jsou považovány za tzv. prvotní výrobní faktory, neboť nemají svůj původ v hospodářské činnosti (narozdíl od kapitálu, jako druhotného faktoru). Půda je výrobním faktorem, jehož množství je dané, nabídka půdy je fixní. Vzhledem k mimořádnému významu půdy v životě společnosti a rostoucím požadavkům na půdu v oblastech hospodářského rozvoje můžeme nabídku půdy považovat za nepružnou vzhledem k ceně. Proto se změna rozsahu poptávky po půdě projevuje bezprostředně v cenách půdy, v cenových posunech.

Půda jako přírodnina byla v soukromém vlastnictví již při vzniku zárodků novodobých států. Podnikat na půdě předpokládalo uskutečnit její pronájem od vlastníka. Za pronájem půdy se platí pozemková renta (), která je ekonomickou realizací vlastnictví výrobního faktoru půdy (). Výši renty ovlivňuje vztah mezi nabídkou a poptávkou po půdě.

Pokud je předmětem koupě a prodeje samotná půda, souvisí její cena s pozemkovou rentou. Vlastnictví půdy se ekonomicky realizuje v důchodu (pozemkové rentě), který pravidelně vlastníkovi náleží. Jestliže je vlastník ochoten půdu prodat, znamená to, že se zříká důchodu z jejího vlastnictví. Za jakou cenu bude ochoten půdu prodat? Částka, kterou prodejem získá, by mu měla přinášet stejný roční důchod, tzn., vloží-li peníze do banky, budou se zhodnocovat v podobě úroku, jehož roční výše by měla nahradit původní rentu. Vysvětlení tržní ceny půdy kapitalizací pozemkové renty poprvé použil Richard Cantillon v 18. stol.

Vliv na tržní cenu půdy mají i další faktory. Především vztah mezi nabídkou a poptávkou, očekávání spojovaná s trhem půdy, konkrétní motivace prodeje, která může být spojena s upřednostněním získání peněz v hotovosti aj.

Půda jako výrobní faktor není homogenní, proto i renta vyjadřující v důchodové podobě podíl půdy na tvorbě statků a služeb, není stejná. Diferenciace půd je založena na dvou okolnostech. První je kvalita půdy. Bonita půdy je faktorem bezprostředně ovlivňujícím výši nákladů. Kvalitnější půdy poskytují ze stejných kapitálových investic větší výnos, tedy snižují náklady na jednotku produkce, stimulují konkurence schopnost. Druhou okolností je poloha půdy (slunný svah je výhodnější než svah severním, vzdálenost od trhů atd.). Kombinace zvláštní kvality půdy a polohy může založit existenci přírodního monopolu za předpokladu, že se na trhu vytvoří poptávka, jejíž rozměr umožní realizovat za ceny vyšší, než jsou průměrné náklady.

Poloha ovlivňuje výsledky podnikání i mimo oblast zemědělské výroby. Proto je pronájem a cena půdy vyšší v podnikatelsky atraktivních oblastech (pěší zóna, spojové tepny aj.).

Trh práce se řídí stejnými zákonitostmi jako ostatní trhy, nicméně má řadu specifických rysů, které jsou projevem zvláštností výrobního faktoru práce. Práce je jedním ze zdrojů, ale neexistuje sama o sobě. Práci konají lidé, nositelé schopnosti pracovat (pracovní síly). Koupě výrobního faktoru práce se sjednává s jejím vlastníkem a cenou je mzda.

I v případě hledání odpovědi na otázku, jak se utváří mzda, musíme vycházet z ujasnění motivace obou stran trhu.

Co motivuje nabídku práce a poptávku po práci.

Poptávka po práci je určena jako u každého výrobního faktoru mezním produktem, tedy mezním produktem práce. Podnikatel je ochoten a má zájem najímat práci, jestliže příjem z mezního produktu bude větší než náklady na její získání. Dojde-li k rovnosti, nemá zájem o dodatečné jednotky práce. Poptávka se utváří v závislosti na množství ostatních výrobních faktorů a jejich vzájemných poměrech.

Nabídka práce je na trhu zastoupena domácnostmi a i v tomto případě platí, že ochota pracovat je výrazem poznání, že efekt, který z konání práce plyne, je větší než oběť, která je spojena s jejím konáním. Efektem vynakládání práce je mzda, peněžní ocenění vynaložené práce, resp. jejího mezního produktu. Východiskem porovnávání, o které se opírá rozhodnutí o tom, zda práce bude nabídnuta, není suma peněžních prostředků (nominální mzda), ale tzv. reálná mzda. Ta vyjadřuje koupěschopnost nominální mzdy, kolik zboží a služeb si může její příjemce nakoupit.

Tyto okolnosti ovlivňují specifický tvar nabídkové křivky, který je znázorněn na \Refobrázkuobr10.4.

Jestliže je reálná mzda a množství práce na trhu, potom průběh nabídkové křivky ukazuje, že s rostoucí reálnou mzdou roste i množství nabízené práce. Nabídka práce je pod vlivem tzv. substitučního efektu. Domácnosti jsou rostoucím důchodem motivovány a zvyšují nabídku práce.

Tento vývoj je zastaven při určité výši reálné mzdy (), dochází ke zlomu a rostoucí reálná mzda způsobuje omezování nabídky práce. Co je příčinou tohoto jevu?

Odpověď získáme, budeme-li na nabídku práce skutečně pohlížet jako na nabídku domácností, nikoliv jako na nabídku jednotlivce. Jestliže se domácnost dostane do situace, kdy její člen (členové) pobírá vysokou reálnou mzdu, dochází k běžnému jevu, domácnost upřednostní u svého člena volný čas před nabídkou práce. Volný čas je využit na práce spojené se zabezpečením chodu domácnosti, péčí o děti atd. Toto upřednostnění může být dočasné (než důvody pominou). Uvedený jev je způsoben důchodovým efektem, který se od určité výše důchodu může diferencovaně projevovat a statisticky je zjistitelný.

Trh práce byl průkazně nedokonalý dávno před tím, než ekonomická teorie věnovala pozornost problematice nedokonalosti trhu. Reálný trh práce je významně ovlivněn tím, že mzda je specifickou cenou, která plní významnou reprodukční funkci. Z těchto důvodů je silně omezen možný pohyb mzdy směrem dolů, nemá tendenci oscilovat, naopak, prostřednictvím smluv je vyvíjen silný tlak na minimálně uchování výše reálných mezd.

Fakticky od průmyslové revoluce, která vytvořila předpoklady pro nabídku nekvalifikované pracovní síly, provází trh práce převaha nabídky nad poptávkou. Důležitými faktory ovlivňujícími celkovou situaci na trhu práce jsou:

Volba na straně těch, kteří práci nabízejí, je výrazně omezená, nebudeme-li přihlížet k souvislostem důchodového efektu. Výjimky mohou být sice v určité situaci celkem běžné, nicméně se jedná o situace nežádoucí z hlediska fungování sociálně-ekonomického systému. Např. část populace se rozhodne získat prostředky jinou cestou než legální ekonomickou aktivitou v hospodářství. Jiným případem mohou být situace, kdy výše sociálních podpor se natolik přiblížila mzdě, kterou je možno získat vynakládáním práce, že rozdíl mezi nimi k vynakládání práce nemotivuje.

Významným prvkem působícím na trhu práce jsou i odbory, které usilují především o prosazení svého vlivu na utváření mzdy. Mzdová oblast je také pod vlivem státní regulace. Důsledkem je nepružnost (strnulost) projevující se jak na straně nabídky, tak i na straně poptávky. Tato nepružnost je dále podporována omezenou zastupitelností pracovních sil. Pod vlivem ekonomických, sociálních i politických faktorů se na trhu práce prosazuje nepružnost mzdy směrem dolů.

I přes výše uvedené vlivy tržní mechanismus na trhu práce funguje, což si můžeme ilustrovat na jednom z typických příkladů reálného trhu práce, kde se velmi často projevuje snaha odborů o zvýšení mzdy. Podívejme se jaké důsledky takové opatření vyvolá.

Na \Refobrázkuobr10.5 je práce a je mzda. Původní mzda je , po zákonném opatření vzrostla na hodnotu . Množství původně poptávané práce je , při nové mzdové hladině klesá na úroveň . je bod původní rovnováhy a odpovídá situaci, která na trhu vznikne. Byl by to rovnovážný bod trhu, kdyby poklesla nabídka práce (posun doleva), ale k jejímu poklesu nedošlo.

Jestliže dochází k vnějšímu zásahu do tržního prostředí, následuje adaptace systému na zásah, která zpochybní původní dopad opatřením sledovaný. V našem případě byla při množství zvýšena mzda na úroveň . Firma se přizpůsobí tím, že omezí poptávku po práci na rozměr . Výsledkem jsou tedy vyšší mzdy, ale pro méně zaměstnanců. Jestliže omezení poptávky není možno realizovat (např. je znemožněno kolektivními smlouvami), bude si firma hledat kompenzaci růstu mzdových nákladů snižováním nemzdových výdajů v oblasti širších pracovních podmínek. Dopad výše uvedeného zásahu závisí i na pružnosti poptávkové křivky.

Nezaměstnanost bývá často označována za projev poruch na trhu práce a její rozsah se měří ukazatelem míry nezaměstnanosti:

kde: – je míra nezaměstnanosti
\phantomkde: – počet nezaměstnaných
\phantomkde: – celkový počet práceschopných, kteří pracují nebo se ucházejí o pracovní místo, tzn. ekonomicky aktivní obyvatelstvo

Problematika nezaměstnanosti, její existence a příčiny, patří již dvě století k problémům, jímž ekonomie věnuje pozornost. Proto se i její pojetí vyvíjí.

Při analýze trhů práce se rozlišují tři rozdílné typy nezaměstnanosti, a to:

Vedle uvedených typů a vlivů je možno vymezit i některé další, např. sezónní práce působí na vývoj nezaměstnanosti a růst nabídky práce v určitých časových obdobích.

Od vydání Keynesovy Obecné teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (1936), se rozlišuje tzv. dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost.

Dobrovolná nezaměstnanost znamená, že je upřednostněna nějaká jiná aktivita, a tedy volný čas, před konáním práce. Dobrovolně nezaměstnaní mohou mít nabídky pracovních příležitostí, ale aktivně hledají jiné, zpravidla lépe placené místo, za daných mzdových podmínek nejsou ochotni pracovat a upřednostní volný čas. Pokud by trh práce byl dokonale konkurenční, pak by utváření rovnováhy dospělo k řešení, kdy nezaměstnanost by byla v delším období pouze dobrovolná.

Počet zaměstnaných je znázorněn úsečkou . Úsečka zobrazuje rozsah dobrovolné nezaměstnanosti, tzn. ty, kteří při dané mzdě nejsou ochotni pracovat. je ekonomicky aktivní obyvatelstvo.

Termín dobrovolná nezaměstnanost je také často užíván pro označení stavu, kdy počet nezaměstnaných je nižší nebo roven počtu volných pracovních míst. Tedy situace, kdy ten, kdo hledá práci, by mohl pracovat.

Existence nepružných mezd vyvolává poruchu v podobě nedobrovolné nezaměstnanosti. Je porušen čistící efekt trhu práce. Pokud se podíváme na náš obrázek, snadno můžeme identifikovat skutečnost, která nastane, pokud mzdy uvíznou na vyšší hladině, než odpovídá stavu rovnováhy trhu práce. Tuto souvislost naznačuje následující zobrazení (\Refobrázekobr10.7) a vyšší mzdová hladina je označena . Vidíme, že především je zaměstnáno méně obyvatel než při volných mzdách, kdy by se utvořila rovnováha v průsečíku nabídky a poptávky. Současně však vzniká přebytek nabídky práce, který zobrazuje

ty, kteří jsou ochotni při této mzdové sazbě pracovat, ale neexistuje pro ně pracovní příležitost. jsou zaměstnaní, je rozsah nedobrovolné nezaměstnanosti. jsou ti, kteří nejsou při dané mzdě ochotni pracovat, tedy představují dobrovolnou nezaměstnanost.

I když na trhu práce působí tržní mechanismus, není vývoji nezaměstnanosti ponechán volný průběh. Nezaměstnanost je společností vnímána jako významná porucha představující sociální i politický problém.

Proto se hospodářská politika orientuje i na cíle v oblasti zaměstnanosti. Snahou je vytvářet předpoklady pro co nejnižší úroveň ukazatele míry nezaměstnanosti. Politika tzv. plné zaměstnanosti usiluje o udržování ukazatele na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti.

Přirozená míra nezaměstnanosti představuje nejvyšší udržitelnou úroveň zaměstnanosti a odpovídá ukazateli míry nezaměstnanosti v podmínkách, kdy ekonomika optimalizuje svůj výkon (dosahuje výkonu na úrovni tzv. potenciálního produktu – je definován jako nejvyšší udržitelný výkon ekonomiky za podmínek daného množství a kvality vstupů). Těmito otázkami se podrobněji zabývá makroekonomie. Otázka, pomocí jakých nástrojů má být dosaženo uvedeného stavu, je předmětem sporu, neboť k jejímu řešení je možno přistupovat z pozic různých teoretických východisek. V zásadě je při řešení problému nezaměstnanosti možno stimulovat poptávku po práci (přímo nebo prostřednictvím vlivů na tržní prostředí) nebo snižovat nabídku práce. Tyto přístupy, cíle a nástroje je nutno posuzovat v kontextu celkové koncepce hospodářské politiky státu. Při jejím rozboru se k problematice řešení nezaměstnanosti vrátíme.

V kapitole jsou popsána specifika projevující se obecně na trzích výrobních faktorů. Vzhledem k významu problému realokace zdrojů, je těžiště první části ve vysvětlení motivace chování kupujících (poptávajících) na trzích výrobních faktorů – tedy firem. V další části je věnována pozornost vztahu nabídky a poptávky na trhu práce a tendenci ke vzniku nezaměstnanosti. Současně je tento jev konkretizován tak, aby výklad vysvětlil nejen, kde jsou příčiny nezaměstnanosti, ale také logiku diferencovaného přístupu ekonomické teorie, která nepovažuje obecně nezaměstnanost za negativní jev. Na druhé straně je to jev, který si zasluhuje pozornost a průběžné vyhodnocování, aby se nestal nežádoucí poruchou hospodářské sytému.

Pomocí učební pomůcky: Fuchs, Tuleja: Základy ekonomie. Průvodce a cvičebnice k učebnici si ověřte zvládnutí: