V kapitole jsou zavedeny základní pojmy, které budou používány k popisu hospodářství a jeho fungování. Důraz je kladen na skutečnost, že moderní hospodářství má tržní podobu a jeho základem je nejen užívání výrobních faktorů, ale také směna toho, co je vyprodukováno.

Popsány jsou základní souvislosti formování ekonomického myšlení, včetně vzniku ekonomie jako vědní disciplíny, a vysvětleno je pojetí předmětu zkoumání. Pozornost je věnována vymezení metod zkoumání ekonomie s důrazem na ta specifika, která ovlivňují způsob interpretace získaných poznatků.

Zdůrazněny jsou základní souvislosti, od kterých se odvíjí potřeba existence mechanismu usměrňujícího ve společnosti užívání zdrojů. Vedle obecných principů uspořádání těchto mechanismů je těžiště položeno do zvýraznění předností, které obsahuje mechanismus tržní koordinace.

Rovnováha trhu a tomu odpovídající rovnovážná cena ilustrují situaci, kdy na trhu odpovídá alokace zdrojů požadavkům, které jsou odvozeny od potřeb společnosti. Následuje vysvětlení konkurence a zavedení základních podob, které budou v následujícím výkladu používány. Obdobně se zavádí monopol jako ekonomický jev a tržní struktura. V závěru je věnována pozornost tzv. tržním selháním a jejich zdrojům.

Chování spotřebitele představuje východisko k analýze poptávky na trhu a jejich změn. Hledání základních pravidel, kterými se řídí chování spotřebitele je vysvětleno pomocí základů teorie mezní užitečnosti a poslouží k ujasnění vlivů, které mohou stát za změnami tržní poptávky. Pružnost (elasticita) poptávky slouží k pochopení toho, jak stejné impulsy (změny cen nebo důchodů) mohou vyvolávat odlišné efekty v chování spotřebitelů.

Analýza nabídky firmy je založena na zavedení nákladů a jejich analýzy. Změna rozsahu výroby se projevuje změnou nákladů, a to celkových, průměrných i mezních. Změna velikosti produkce může rovněž být provázena změnou tržní ceny. Odvozeny jsou základní pravidla vztahu nákladů a příjmů, která jsou významná pro rozhodování firmy o změně rozsahu produkce a pro maximalizaci zisku.

Na dokonale konkurenčním trhu je pomocí mezních nákladů a jejich vztahu k mezním příjmům odvozena nabídková křivka firmy. Pro každou firmu na dokonale konkurenčním trhu je z dlouhodobého hlediska výhodné vyrábět právě to množství produkce, při kterém jsou minimalizovány náklady. Současně platí, že se na trhu realizuje množství odpovídající stavu tržní rovnováhy.

Soudobé trhy se charakterizují jako nedokonale konkurenční a jejich vznik je spjat se základními vývojovými tendencemi, kterými prošlo kapitalistické tržní hospodářství. Firmy se pod tlakem konkurenčních sil přizpůsobovaly změnám v technologiích výrob, rostla kapitálová náročnost a došlo ke změnám v uspořádání vlastnických poměrů. Důsledkem bylo vzdalování se od homogenní struktury odvětví ke struktuře heterogenní.

Monopol představuje tržní situaci, při které se rovnováha tržní struktury utváří, ale je vysvětleno, proč je provázena tendencí k omezování a zdražování výroby. Navazuje vysvětlení základních nástrojů protimonopolní regulace a důsledků jejich použití pro trh a spotřebitele. Rovněž tržní struktury oligopol a monopolistická konkurence směřují k utváření rovnovah doprovázených výrobní a alokační neefektivností.

Na trzích výrobních faktorů se rozhoduje o tom, jakým způsobem budou alokovány zdroje. Za jakých podmínek se firmě vyplácí nakupovat dodatečný výrobní faktor a kdy je pro ni naopak výhodné omezovat poptávané množství výrobního faktoru. Poptávka po výrobním faktoru je vysvětlena pomocí teorie mezní produktivity. Utváření rovnováhy na trhu práce, ekonomické důvody nezaměstnanosti a důsledky mzdové regulace na situaci trhu práce.

Kapitál jako výrobní faktor představují především kapitálové statky. Pojetí kapitálu prochází vývojem a je závislé na tom, ve které oblasti lidské aktivity se zabýváme otázkou užití zdrojů. Tvorba úspor je předpokladem akumulace kapitálových statků. Investice (obnovovací) slouží jednak k obnově spotřebovaných kapitálových statků, jednak (čisté) mohou zvyšovat zásobu kapitálových statků.